Reddit – Rozvod – Manžel v depresi mě vyčerpává

Ahoj všichni. Číhala jsem na toto fórum, ale ještě jsem sem nepsala. Používám výhoz z důvodu ochrany soukromí. Potýkám se s tím, jestli se moje manželství dá zachránit, a po opravdu náročných prázdninách začínám pochybovat, že ano.

Příběh – Manželovi byla před 4 lety diagnostikována deprese (i když ve skutečnosti se příznaky objevují už víc než 10 let), chodil na terapie a byl na různých typech léků. V posledních několika letech se situace postupně zhoršuje a upřímně řečeno, jeho deprese mě ubíjí. Snažila jsem se mu co nejlépe porozumět, četla jsem články a nespočet příspěvků od lidí, kteří trpí depresí, jak mu nejlépe pomoci. Poté, co jsem byla tak dlouho chápavou pečovatelkou a dělala všechny „správné věci“, se ve mně začíná objevovat méně chápavá, sobecká část. Když říkám sobecká, začínám si myslet, že je možná čas začít se starat jen o sebe.

V průběhu našeho vztahu přišel můj manžel o několik zaměstnání, a to kvůli absenci v práci. Volal, že je nemocný kvůli migréně, nachlazení, zánětu dutin, žaludečním bacilům nebo jiným nemocem. Postupem času se doba, po kterou byl schopen si práci udržet, zkracovala. Pro představu, z posledních tří let byl zaměstnán asi šest měsíců.

Doma leží v posteli nebo kouří trávu a hraje videohry. Velmi zřídka (tak jednou za pár měsíců nebo méně) vyrazí na nákup, pomůže s úklidem domu nebo vyvenčí psa. Když už se mu chce ven, zajde ke kamarádovi, aby si zakouřil a zahrál si večer videohry.

Společně s tím vším se u něj vyvinula taková špatná nálada. Chci, aby bylo jasné, že mě nikdy fyzicky netýral a jsem si jistá, že by to nikdy neudělal. Jen má takový ten všeobecný vztek, který propuká kvůli těm nejpodřadnějším věcem – pronese něco jako „pr*** na <sportovní tým, politika, cokoli>“ a odejde. Tyto drobné výbuchy jsou často vytržené z kontextu (to znamená, že nemají nic společného s aktuální konverzací a mohou být vyvolány něčím, co běží v televizi nebo v rádiu na pozadí), takže když se to stane ve skupině nebo v rodinném prostředí, obvykle je to potom velký moment „WTF to bylo“. Mám pocit, že mu musím jeho chování neustále vysvětlovat.

A pak ho jednou za čas přepadne záchvat úzkosti a dostaví se slzy a hluboká viditelná deprese. V těchto chvílích bude chtít obejmout, tak ho pořádně obejmu a bolí mě za něj srdce, ale zároveň mi začalo vadit, že musím být citově k dispozici jen za jeho podmínek. přestal chodit na terapii (už 5 měsíců nechodí), přestal brát jeden z léků a zlobí se, když mu řeknu, aby navštívil svého terapeuta, aby pokračoval v lécích. Říká, že tomu nerozumím.

V listopadu prožil v rodině opravdu těžké věci… zemřel mu dědeček a maminka podstoupila těžkou operaci. Takže další vnější stresové faktory přispívající k jeho již existující depresi. Když se tohle všechno stalo, odjel na několik týdnů navštívit svou rodinu a přiznám se, že když byl pryč, moc mi nechyběl. Skoro jsem litovala, že se vrátil domů, a když se vrátil, bylo to na něm znát, a tak mi to vyčetl. O několik týdnů později odjel znovu navštívit svou rodinu. Jednou jsme spolu mluvili a on mi řekl, že si není jistý, jestli by dokázal žít šťastně tam, kde žijeme, uznal, že si musíme promluvit, ale že to musí být osobně a po skončení svátků.

Teď jsme tady, tohle byly jedny z nejtěžších svátků, jaké si pamatuji. Skoro jsme spolu nemluvili, a přestože si obvykle vyměňujeme vánoční dárky, letos mi žádný dárek nedal, i když nakupoval pro svou rodinu. Vím, že to bylo malicherné, ale stejně to bolelo. Tento týden jsme jeli navštívit jeho rodinu (která je báječná, BTW), a i když jsem si čas s nimi užila, jeho vztek a deprese všechno trochu zkalily. Včera jsme měli objednaný let domů, on dostal záchvat úzkosti a řekl, že cestu nezvládne. Hodinu předtím, než jsme měli odjet z domu, jsem se před jeho rodinou rozbrečela. Jeho máma plakala taky, protože neví, jak mu pomoct – řekla, že se ho pokusí donutit, aby šel k terapeutovi, když už tam bude, pokud to půjde. Každopádně jsem odletěla zpátky sama a netuším, kdy se vrátí.

Nebyl někdo z vás v situaci s manželem v depresi? V hloubi duše ho pořád miluju, ale lhala bych, kdybych řekla, že o žádosti o rozvod silně neuvažuju. Prostě nemůžu být šťastná, že takhle žiju dál… on nechce chodit ani ke svému terapeutovi, natož k párovému.