Co způsobuje spontánní zvonění v uších?

Stává se to každému. Náhle, bez varování nebo zjevné příčiny, vám začne zvonit jedno nebo obě uši. Zdánlivě vysoký zvuk, který může být někdy rušivý. Někdy trvá jen několik minut, jindy hodiny. Zajímalo nás, co je příčinou tohoto nepříjemného jevu a zda existují způsoby, jak mu předcházet.

Krátké oznámení pro veřejnost

Rádi bychom naše čtenáře upozornili, že pokud se u vás objevuje zvonění v jednom uchu, které nemizí (jednostranný tinnitus), měli byste vyhledat odborníka, například svého praktického lékaře. Ten vás může doporučit k audiologovi, který se specializuje na tinnitus. Jednostranný tinnitus může být důsledkem něčeho závažnějšího než příležitostný tinnitus, který popisujeme níže.

Jak slyšíme?

Než pochopíme, jak a proč tinnitus vzniká, musíme vědět, jak slyšíme. Přesněji řečeno, musíme vědět, jak ucho mění vibrace vzduchu na elektrické signály, signály, které náš mozek následně zpracovává jako zvuk. To začíná u savčího hlemýždě.

Savčí hlemýžď má dva typy smyslových vláskových buněk: vnější a vnitřní vláskové buňky. Tyto buňky detekují a následně převádějí vibrace nebo pohyb na elektrické signály. Když zvuk vstoupí do ucha, způsobí ve vnitřním uchu kolísání tlaku. Vnitřní ucho je naplněno tekutinami, které usnadňují přenos těchto vibrací. Ty vibrují po tenké, spirálovité struktuře podobné trampolíně, která se nazývá bazilární membrána. Když se tato membrána pohne, byť jen nepatrně, zachytí to vnitřní vláskové buňky. Tyto buňky se nacházejí v horní části bazilární membrány. Když tyto vibrace zaznamenají, předávají signály do mozku prostřednictvím sluchového nervu.

Přestože se zvukové vibrace pohybují tekutinou ve vnitřním uchu efektivně, není to bez nákladů. Pokud jste někdy zkoušeli běhat v bazénu nebo ve vodě, víte, že je to díky viskozitě a tření vody mnohem obtížnější než běh na souši. Právě zde zazáří vnější vláskové buňky. Stejně jako vnitřní vláskové buňky také detekují pohyb na bazilární membráně. Na rozdíl od vnitřních vláskových buněk jsou však schopny samy vytvářet vibrace. Namísto toho, aby vysílaly do mozku spoustu signálů a případně ho nadměrně stimulovaly, je jejich úkolem rozšiřovat se a smršťovat v souladu s vibracemi, které detekují. Tím se vyruší tření a zvuk se zesílí 100 až 1000krát. Díky vnějším vláskovým buňkám se naše citlivost sluchu zvýší o 40-60 dB (decibelů). Zejména ve vyšších frekvenčních pásmech.

Co tedy způsobuje zvonění?“

Když vnější vláskové buňky vracejí energii zpět do vibrací, říká se tomu pozitivní zpětná vazba nebo „sytící zpětná vazba“. Účelem tohoto procesu je zesílit velmi tiché zvuky více než hlasité. Většinou to funguje skvěle a vy pokračujete ve svém životě, aniž byste si všimli něčeho neobvyklého. Biologické systémy však nejsou vždy bezchybné. Občas se stane, že se úroveň zesílení jedné nebo více vnějších vláskových buněk pokazí a v důsledku toho celý systém propukne ve spontánní oscilace.

Když k tomu dojde, stane se to pro nás slyšitelné (slyšíme to). Vnímáme to jako zvonění v uchu nebo „náhle vzniklý zvonivý tinnitus“. Stejně jako u většiny našich biologických systémů existuje poměrně dost homestatických kontrolních mechanismů (smyček negativní zpětné vazby), které tento problém korigují a zbavují nás nepříjemného kmitání. Nervy, jejichž úkolem je říci sluchovému nervu a/nebo vláskovým buňkám, aby to utnuly. Trvá zhruba 30 sekund, než tento mechanismus začne dělat svou práci a vyšle potřebné zprávy, které zvonění potlačí. Po odeslání a přijetí zprávy začne vjem tinnitu slábnout. Tuto reakci poznáte podle toho, že ji často doprovází mírné snížení citlivosti sluchu (jako když se náhle ztiší hluk v pozadí nebo okolní hluk, který slyšíme), následované pocitem plnosti v uchu. Obvykle trvá asi minutu, než se tento proces plně dokončí.

Naše uši chodí ve velkém větru jako po laně. Chceme sice mít zesílení ucha nastavené vysoko, abychom slyšeli co nejlépe, ale zároveň nechceme, aby docházelo ke spontánním oscilacím, které se zvýšenou citlivostí souvisejí. Když se zastavíte a zamyslíte, je s podivem, že naše regulační mechanismy fungují natolik dobře, že k zvonění nedochází častěji. Lidské tělo je úžasnější, než mu přisuzujeme.

Proč při zívání hůře slyšíte?

Vaše ušní svaly při kontrakci vydávají tichý nízkofrekvenční zvuk. Když zíváte, stahují se vaše svaly kolem středního ucha (konkrétně tensor veli palatini). To způsobuje tupé hučení způsobené stahováním svalů a je také zodpovědné za cvakání nebo praskání, které můžete slyšet při otevírání Eustachových trubic.

Když se Eustachovy trubice otevřou, tlak v jejich okolí klesá. Toto snížení tlaku způsobí nejen zmírnění dunění nebo jemných hučivých zvuků, ale dočasně se sníží celý váš sluch, dokud zívnutí neskončí a Eustachovy trubice se neuzavřou.

Další zajímavosti:

• Za ideálních akustických podmínek (ve zvukotěsné místnosti s hladinou okolního hluku 17 dB nebo méně) se mírný tinnitus vyskytuje u 80 až 90 % všech dospělých osob.
• Rybičky nemají uši, ale „slyší“ změny tlaku ve vodě prostřednictvím hřebenů na svém těle.
• Váš sluch se ve spánku „nevypíná“, váš mozek pouze vyladí nebo „ignoruje“ všechny přicházející zvuky.
• Třetina dospělých starších 65 let trpí určitou ztrátou sluchu; více než polovina osob, které trpí ztrátou sluchu, je však mladší 65 let.
• Vaše uši obsahují více než 25 000 vnitřních & vnějších vláskových buněk.

Reference & Citace:

Jan Schnupp, Israel Nelken a Andrew King (2011). Auditory Neuroscience.
Peng, AW.; Salles, FT.; Pan, B.; Ricci, AJ. „Integrating the biophysical and molecular mechanisms of auditory hair cell mechanotransduction“.
Nicolas-Puel C, Faulconbridge RL, Guitton M, Puel JL, Mondain M, Uziel A. „Characteristics of tinnitus and etiology of associated hearing loss: a study of 123 patients“. The international tinnitus journal 8 (1): 37-44
Daniel Schacter, Daniel Gilbert, Daniel Wegner (2011). „Pocity a vnímání“. In Charles Linsmeiser. Psychologie. Worth Publishers. s. 158-159.
Simmons R, Stocking C, (2009). „Head, Neck, and Eye Movements That Modulate Tinnitus“ (Pohyby hlavy, krku a očí, které modulují tinnitus). Seminars in hearing 29: 360-371.
Manley GA, Popper AN, Fay RR (2004). Evolution of the Vertebrate Auditory System [Evoluce sluchového systému obratlovců]. New York: Springer-Verlag. ISBN 0-387-21093-8.

.